Proč je v naší civilizaci běžnou realitou poporodní deprese? Je skutečně dané, že potká 1 z 5 žen? Nebo existuje i jiná cesta? Možná by stačilo změnit perspektivu, poučit se v jiné zemi nebo v historii. Co kdybychom změnili naše vnímání šestinedělí a naslouchali chvíli potřebám žen po porodu?
Na matku už nikdy čas nezbude
Ještě jako bezdětná jsem celkem intenzivně prožívala první těhotenství své kamarádky. Zajímalo mě, jak se připravuje, jak se cítí a co zažívá. Její vyprávění jsem hltala. Chodila tehdy na předporodní kurz. Probraly tam důkladně, jak miminko porodit a jak o miminko pečovat. Ale na poslední hodině, nevím proč, nezbyl čas probrat poslední téma: jak pečovat po porodu o sebe. Porodní asistentka to prý shrnula slovy: „No jo a tak to teď bude pořád. Na vás už čas nikdy nezbude.“ Zasmály jsem se tomu s lehkostí bezdětných a přešly to jako fakt, s kterým se musíme do budoucna smířit.
Ta slova se mi vryla hluboko pod kůži. V nejtěžších chvílích mého šestinedělí mi před očima blikal červený nápis: Ty už nemáš právo na nic. Není na tebe čas. Jsi matka, tak si nestěžuj! Až později mi došlo, jak dokonale to vystihuje nastavení naší společnosti. Nejen že se to obecně ví, dokonce se to vyučuje v předporodních kurzech! A tak velká spousta žen vstupuje do mateřství s přesvědčením, že od teď ztratily jako samostatné jednotky význam, na jejich potřebách nezáleží a minimálně osmnáct dalších let záležet nebude. End of story. Smůla, jestli tě mateřství nenaplňuje až za hrob a nemáš ty správný pocity. Ale víte co? Dneska už věřím, že každá žena má právo být spokojená, dokonce i matka po porodu. Vlastně obzvlášť ta!
Zpříjemněte si mateřství
Uvěřily jsme, že se musíme obětovat, abychom vychovaly další pokolení. Nestěžujeme si a kolikrát nás ani nenapadne, že si můžeme věci zjednodušit, nebo dokonce zpříjemnit. No fakt! Zpří-jemnit. Slyšíte v tom tu jemnost? Tu ženskost? Nejženštější událost v našem životě a my se ji snažíme zvládnout jako chlapi. Zatvrdíme se, přijmeme výzvu a podáme ten největší výkon, abychom splnily očekávání a ještě víc. A přitom by stačila trocha jemnosti. K nám samým. K tělu, které nosilo a porodilo naše dítě. K tomu křehkému vztahu mezi ženou a miminkem, který teprve vzniká. Ano, potřebujeme k tomu podporu okolí. Jenže dokud nenajdeme laskavost samy k sobě, nemůžeme ji očekávat ani od ostatních.
Křehkost a regenerace
Žena po porodu totiž ve skutečnosti potřebuje stejně péče jako novorozeně. Vím, je to kacířská myšlenka. Ale jen si to vezměte, celých devět měsíců její tělo pracuje na výrobě nového života. Následuje obrovský výdej energie v podobě porodního maratonu. Přijde mi více než logické, že po takových výkonech potřebuje tělo čas, aby se zahojilo, zregenerovalo a vrátilo do normálu.
Nejdůležitější práce po porodu
A k tomu všemu je tu úplně nový člověk! Je třeba se s ním seznámit a naučit se, jak o něj pečovat. A matka? Ta se teprve v nové roli hledá. Její staré já se, zdá se, někam rozplynulo. A její nové já má zatím dost nejasné obrysy. Žena v šestinedělí je křehká a zranitelná. Potřebuje podporu a objetí. Ne proto, že by byla slabá nebo neschopná. Naopak! Velice schopně se soustředí na tu nejdůležitější práci po porodu – regeneruje, kojí a navazuje vztah s miminkem a svým novým já.
Někdo by mohl namítnout, že spousta žen se dokáže starat po porodu o dítě i o domácnost. A přežijí to. Ano! Jistě. Ženy jsou sice křehké, ale taky silné, když je to potřeba. Jenže za jakou cenu? Jsou šťastné? A co jejich tělo v dlouhodobém horizontu? Nebolí je záda? Nemají problémy s pánevním dnem? Mají vůbec někdy chuť na sex? A to nemluvím o vážnějších nemocech, ke kterým může vést postupné vyčerpání organismu.
Normální obrázek vytížených matek? Možná nemá být normální. Jinak si nedokážu vysvětlit, že jsme jako lidstvo tak dlouho přežili. V šestinedělí se totiž skrývá poklad. Stačí po něm sáhnout. Tělo má v tomhle období největší schopnost regenerace v životě. Vlastně čerpá zásoby i do budoucna. Však se taky říká, že jeden den odpočinku v šestinedělí je jako jeden rok života. Proč toho nevyužít?
V jiných kulturách
Poporodní tradice různých kultur se sice v jednotlivostech liší, ale leccos mají společné napříč celou zeměkoulí. Především odpočinek. Bývá to od 20 dní po 6 týdnů. Žena je po porodu tráví v určeném místě a je jí zakázáno účastnit se vaření a péče o domácnost. V Číně po celý měsíc ženě asistuje její rozšířená rodina, aby se mohla dát do pořádku a kosti se jí vrátily na své místo. Taktéž v Thajsku. Mexické a muslimské ženy po porodu odpočívají 40 dní. Podobně to mají ženy v Japonsku, Malajsii, Jižní Africe či Maroku. A nemusíme jít tak daleko, také slovanská tradice ukládá ženám po porodu šest neděl „nicnedělání“.
Věřilo se a věří, že když se nedodrží obvyklá doba odpočinku, bude žena nemocnější a předčasně zestárne. V Kambodži dokonce věří, že pokud žena necítí dostatečnou podporu od svého partnera, onemocní „smutným srdcem“. V takovém případě je žena nešťastná nebo v depresi, frustrovaná, vzteklá a chová se bláznivě.
O ženy po porodu se pečuje pomocí bylinek, masáží a zahříváním (kouřem, párou, teplými ručníky apod.). Dodání tepla po porodu je takový společný jmenovatel poporodní péče ve většině kultur. Teplo a dostatek dobře stravitelných živin dodává tělu také speciální poporodní strava.
Netlačme na sebe
Jasně, neidealizujme si tradiční poporodní péči. Uznávám, že je to svět silných restrikcí. V tradičních kulturách neměly ženy na výběr a mohly se cítit tradicemi svázané. Dokonce se na ně často pohlíželo jako na nečisté. I v Čechách se ženám po porodu zakazovalo účastnit se domácích prací, aby nezkyslo mléko nebo nepřišla neúroda.
Já rozhodně nemám v plánu nakazovat ženám, aby byly vězněné 40 dní v izolaci. Ale co takhle inspirovat se tím užitečným, co nám tradiční kultury nabízejí a doprovodit to slovíčkem „může“. Žena může šest neděl po porodu odpočívat, nechat o sebe pečovat a spolehnout se na podporu, kterou je jí okolí schopné nabídnout.
Věřím, že velkou část poporodních psychických problémů způsobuje strašlivá únava a nepřiměřený tlak, který na sebe jako ženy klademe. Pojďme se nebát říct si o podporu, dělat věci nedokonale a nemít nepřiměřená očekávání. Netlačme na sebe, aby bylo dokonale uklizeno. Netlačme na sebe s tím, že správná matka má jen spokojené miminko. A netlačme se ani do toho být šest týdnů 24 hodin jenom v posteli s miminkem. Každá jsme jiná a máme jiné potřeby. Tak si pojďme šestinedělí udělat příjemné. Nejdřív to rozhodnutí musíme udělat my. Pak nás bude následovat okolí. A co všechno je možné si dopřát? Inspirujte se třeba péčí, kterou nabízím ženám já.