Aneb psaní z mé cesty k poporodnímu dulování
Milá,
jak se Vám dnes daří? Taky jste si ještě s drobátkem v bříšku vysnívala, jaká budete matka, co chcete dělat, čemu se chcete za každou cenu vyhnout, a možná dokonce i jak se budete cítit? A že to šestinedělí přece nemůže být TAK náročné? Já měla jako těhotná plno různých mylných představ. Myslela jsem si, že ač budu během šestinedělí nepředstavitelně unavená a vyčerpaná, moje radost z miminka a nadšený mateřský pud to vyváží. Je to přece práce hormonů! No, nestalo se.
Souzněla jsem s principy kontaktního rodičovství, je přece tak přirozené a samozřejmé. I tady jsem přišla o nejednu iluzi. Něco moje dítě odmítalo, jiné věci vyžadovalo na můj vkus naopak nadmíru a někdy jsem nezvládala dostát svým iluzím já. Až jsem konečně po těžké a lopotné cestě mateřstvím došla k poznání, že neexistuje ani ideální dítě, ani ideální matka a že ideje se musí zohýbat, aby se napasovaly na realitu. A taky že jsem si měla dovolit prožít šestinedělí tak, jak by ho měla prožít každá žena. V klidu, odpočinku, lásce a péči. Jako to bývalo obvyklé u nás ještě před průmyslovou revolucí a jak se o ženy starají i dnes v řadě tradičních společností.
Vystudovala jsem historii, takže jsem o tradici šestinedělí věděla hodně. A přesto jsem to svoje zanedbala a vzpamatovávala se z něho ještě rok po porodu. Člověk si holt některé věci musí prožít na vlastní kůži, aby uvěřil a pochopil (k šestinedělí bez příkras podrobněji na blogu). A mě tohle pochopení dovedlo k poporodnímu dulování. Rozhodla jsem se ukazovat ženám, že šestinedělí lze prožít harmonicky, a být jim k tomu nápomocná.
Zpětně jsem si uvědomila, že rození a péče o miminka mě zajímaly snad odjakživa, dávno před tím, než jsem vůbec uvažovala o vlastním dítěti, a že studium historie bylo jen takovou malou milou odbočkou. A tak jsem se, k synovým druhým narozeninám, vrátila zpět na svoji cestu a absolvovala kurz pro poporodní duly u České asociace dul, kde nám přednášely a praktické informace předávaly odbornice na kojení, psychologii, fyzioterapii, porodní asistentka, dlouholetá dula a další inspirativní ženy. Rok na to jsem se zúčastnila kurzu laktačního poradenství pod organizací MAMILA.
Už během kurzů jsem navštěvovala svoje kamarádky s miminky, abych jim dodala klid a jistotu, a každá taková naplňující návštěva mě ujišťovala, že kráčím po správné cestě. Potom jsem začala jezdit ke klientkám pod vedením zkušenější duly konzultantky a na základě této praxe absolvovala certifikaci.
Je to cesta, která nikdy nekončí. Oblast poporodní péče je široká a já se dál učím a absolvuji další rozšiřující kurzy a supervize u mých domovských organizací, například jak být oporou ženám při ztrátě miminka. Naučila jsem se pravku břicha či jaké bylinky po porodu použít. Nejnověji teď nabízím masérské služby nejen ženám po porodu v salonu Jiná máma, který bude otevřen na podzim 2024.
A Těším se na další zastávky na mé cestě a ještě víc se těším na setkání s Vámi a Vaším příběhem.
Psáno v maringotce uprostřed hektarové divočiny, kterou s mužem přetváříme v divočinu o něco méně divokou, dne 21. července léta Páně dvoutisícího dvacátého čtvrtého.
S pozdravem
Michaela Buriánková, certifikovaná poporodní dula, laktační poradkyně a masérka
P. S. Jestli chcete sledovat moji cestu dál, můžete mrknout na Facebookovou stránku
